Rozhovor s Michaelou Dvořákovou

Ahoj Míšo, měla bys čas na pár otázek?

Určitě, ráda. 

Pověz nám, co tě nasměrovalo k tomu začít doučovat?

V případě většiny předmětů je hlavním důvodem to, že jsem se jim v posledních letech velmi intenzivně věnovala, ale na nyní je bohužel nevyužiji. Proto jsem se rozhodla pro doučování – můžu sdílet získané znalosti s těmi, kdo o ně stojí a snad je i ocení. Velkou inspirací mi bylo i několik profesorů z gymnázia, a to jak v myšlence učení jako takového, tak i v přístupu k žákům, výuce, přípravě na hodiny nebo distančnímu vzdělávání.  

Proč si myslíš, že je dobré umět jazyky a dějepis, případně základy občanských věd?

U všech předmětů je důležité znát a ovládat základy, přinejmenším proto, že si pak může člověk sám vybrat, jestli se jim chce věnovat i dál. Kdybych měla obhajovat dějepis, mým hlavním argumentem by bylo rozhodně to, že vysvětluje kulturní souvislosti. Stejné je to i se společenskými vědami – nastiňují obory, které jsou pro běžný život zásadní, ale jejich teorie mi vždy přišla trochu zanedbávaná. K jazykům snad v dnešní době není třeba nic moc říkat. A dějiny umění… Vím, v praxi studentům na první pohled nedají téměř nic. Ale poskytují skvělou možnost pochopit vývoj společnosti, kultury, vyznat se v historii města nebo země, vnímat změny myšlení předchozích generací.

Naučila ses někdy něco, co ti přišlo zdánlivě zbytečné, ale po čase jsi takovou znalost či dovednost ocenila?

Zpočátku jazyky, u některé specifické slovní zásoby jsem prostě nechápala, k čemu mi kdy bude. A uznávám, je pár slov, které jsem nikdy nepoužila, ale ve výsledku se většina prostě hodí, minimálně v podobě pasivní slovní zásoby.

Prozradíš nám, co ti nejvíce pomáhalo v učení, zvlášť pokud ses měla učit něco, co ti nešlo?

Zásadním bodem pro mě vždy byla chvíle, kdy jsem danou látku pochopila. Z nesourodých vzorečků, letopočtů nebo slov se mi najednou v hlavě sestavil logický obraz a konečně se dostavil pocit, že problematice rozumím, vyznám se v ní, jsem schopná ji vysvětlit i ostatním a když se objeví navazující učivo, budu mít na čem stavět.                      

Vadilo ti něco na škole, když jsi do ní sama chodila?

Vstávání, na které jsem si dodnes nezvykla, školní obědy a laboratorní práce z fyziky

A bylo něco co ti vyloženě nešlo?

Rozhodně tělocvik. Pro spoustu dětí nejoblíbenější předmět, pro mě nejhorší část celého týdne. Často nesmyslné aktivity se zbytečně náročnými požadavky, ohromný kolektiv různě nadaných žáků, hromadné převlékání v malé šatně… Nevzpomínám na to ráda. Ale věřím, že pro ostatní může jít o chvíle, kdy vybijí svou energii a užijí si s kamarády čas na čerstvém vzduchu.

Pověz nám, co je tvým největším koníčkem?

Kromě sportu je to asi hra na kytaru, ke které jsem se dostala vlastně náhodou. Od šesti let jsem chodila do ZUŠ na piano, jenže po několika letech (bylo mi tak 16) mě   hraní přestávalo bavit. Shodou okolností jsme tehdy jednu kytaru měli doma, začala jsem zkoušet první akordy, naučila se základní teorii a asi hlavně díky tomu, že jsem se vše učila sama, postupně a vlastními cestami, mě kytara baví doteď.

Už jsi trochu naznačila v souvislosti s tělocvikem, ale přesto nám pověz, co ty a sport?

Jako malá bych se za velkého sportovce asi neoznačila, ale s postupem času jsem objevila kouzlo individuálních sportů, které mě především během posledních dvou let chránily před hrozícím zešílením. Ať už se jedná o běh, dlouhé procházky, plavání, posilování, cyklistiku nebo lezeckou stěnu, všechny tyto aktivity bych     nejraději průběžně střídala po celý den. Pohyb mě uklidňuje, dává čas přemýšlet, zároveň ale dává prostor pro soutěžení s vlastním tělem a pozorování postupných    pokroků. Nejoblíbenějším sezónním sportem je pak rozhodně jízda na snowboardu.

Prozradíš nám co ráda čteš?

Během posledního roku jsem se především připravovala na maturitu a přijímací zkoušky, takže jsem vlastní četbu omezila v podstatě na minimum. Nicméně po      prázdninách jsem se pomalu začala vracet k mým oblíbeným autorům jako jsou Milan Kundera, Mika Waltari nebo Émile Zola. Obecně dávám přednost knihám s historickými tématy a snažím se vybírat ty, které obsahují co nejméně fikce. Z toho vyplývá, že mým oblíbeným žánrem je i odborná historická literatura. Do řady děl se musím zpočátku nutit, hlavně když předem moc neznám autora ani námět, nebo když se jedná o novou publikaci, ale zpravidla bývám příjemně překvapená. Naposledy se mi toto přemlouvání vyplatilo u trilogie Šikmý kostel, která mě natolik zaujala, že se nemůžu dočkat vydání třetího dílu.

A na závěr nám povyprávěj o svém nejlepším učiteli v životě...

V tomto bodě se nemůžu definitivně rozhodnout – balancuji mezi dvěma profesory, kteří mě oba učili poslední čtyři roky na gymnáziu. Oba dva (paní profesorka na dějepis a pan profesor na literární seminář) měli neuvěřitelný vztah ke svým předmětům, dokázali vše vysvětlit do nejmenších podrobností a zároveň tak, aby zaujali drtivou většinu třídy. Dalším pozitivem bylo, že se k nám vždy chovali jako k dospělým, v řadě případů chápali, že každý má své oblíbené téma nebo oblast a proto nám v každé kapitole představili základní kostru, která by měla být odrazovým můstkem pro naše další studium.

Moc děkujeme za tvůj čas!

Také děkuji a těším se na své studenty.