Povídání s Kateřinou Šulákovou

Ahoj Kateřino, měla bys na nás chvilku?

Ano, určitě, ráda!

Pověz nám, co tě nasměřovalo k tomu, že učíš zrovna jazyky? 

Někdy na střední škole jsem si uvědomila, že znalost cizího jazyka je dovednost, která se vám nikdy neztratí. Se zájmem o jazyk přichází i zájem o kulturu dané země, historii a obyvatele prostoru, na kterém se daným jazykem mluví. V případě angličtiny je to v podstatě celý svět. Jsou samozřejmě i místa, kde se znalostí angličtiny narazíte, ale každý z nás zná alespoň pár anglických slovíček nebo slov, které z angličtiny pocházejí.

Prozradíš nám, na čem si při své výuce zakládáš?

V prvé řadě je to individuální přístup ke každému studentovi, protože každý z nás má jiné schopnosti a samozřejmě jiné způsoby uvažování. A myslím si, že o uvažování v daném jazyce jde především, protože ne vždy lze něco přeložit slovo od slova a k pochopení je třeba porozumět širšímu kontextu. Také mě zajímá původ studentovy motivace a míra času, který je ochoten studiu věnovat - učím většinou dospělé, kteří v drtivé většině pracují, mají rodiny a jiné závazky a tudíž jim na samostudium doma zbývá málo času.

Co tobě osobně na škole nejvíce vadilo?

Základní škola byla obtížným životním obdobím, jelikož jsem čelila šikaně a nerada na ni vzpomínám. Vždy jsem hodně četla a žila svým vnitřním světem, proto jsem byla asi odlišná a stala se terčem nechtěné pozornosti. S učiteli jsem vycházela dobře a učila se ráda, zejména dějepis a český jazyk. Vždy jsem měla dobrý sloh a psaní mě baví dodnes.

Je něco, co ti ve škole opravdu nešlo a co tě nebavilo?

Matematika mi přišla nesrozumitelná a nepotřebná věc, nicméně jsem to vždycky uhrála na tu trojku. Nebavil mě tělocvik kvůli nadváze a nešikovnosti v některých disciplínách jako šplh či výmyk na hrazdě, přitom dnes jsem změnila životní styl a pohyb typu chůze či jóga mě docela baví.

Pojďme pryč od školy. Představ nám své koníčky a co obecně ráda děláš.

Momentálně asi bylinkaření a výroba přírodních produktů z bylin. Už jako malé dítě jsem na louce sbírala květiny a vařila lektvary na neduhy svých imaginárních přátel. Baví mě zkoušet a experimentovat s výrobou, protože člověk nikdy neví, jak to bude ve výsledné podobě vypadat a co z toho vlastně vznikne. Je tam vždy element překvapení z výsledku a také pocit uspokojení z tvořivé činnosti.

A na závěr nám pověz, co ráda čteš na literaturu. 

​V posledních letech jsem co se četby týká hodně vybíravá a nečtu vše, co mi přijde pod ruku. Naposledy jsem přečetla knihu o léčení pomocí duchů bylin. Zní to tajemně ezotericky, ale v podstatě jde o to nechat na sebe působit rostliny a vnímat je jako živé bytosti, kterými nepochybně jsou.

​