Povídali jsme si s Bárou Hrnčířovou

Ahoj Báro, rádi bychom, aby se naši studenti o tobě dozvěděli více, máš čas na pár otázek?

Určitě, ráda si čas udělám.

Prozradíš nám, jak jsi se dostala k biologii? Co tě k ní nasměřovalo?

Už od malička mě přírodní vědy lákaly. Vždycky jsem chtěla vědět, proč je všechno tak jak je a jak všechno kolem nás funguje. Rozhodnutí o povolání jsem ale často měnila. Nejdřív jsem chtěla být paleontoložkou (existuje vůbec někdo, kdo nikdy neměl období, kdy by ho fascinovali dinosauři?), pak ošetřovatelkou v zoo a nakonec lékařkou. Když jsem se ale na střední škole začala připravovat na přijímačky na medicínu, dostala jsem se k molekulární biologii a zjistila jsem, že to je pro mě přesně to pravé. Molekulární biologie totiž zkoumá a přesně popisuje všechno, co se děje v lidském těle a v přírodě kolem nás.

Učení sice není mou hlavní profesní dráhou, ale naplňuje mě, a hlavně mě baví. Ráda pomáhám ostatním nacházet odpovědi na ty stejné otázky, na které jsem se ptala jako malá, nebo na které se ptám i teď. Myslím si, že učit by měli především lidé, kteří mají zápal pro předmět, ve kterém mají své studenty vést. Jen tak je totiž můžou pro předmět nadchnout, a to se pak látka učí mnohem lépe!

Proč si obecně myslíš, že je dobré umět biologii?

Myslím, že poslední rok nám všem ukázal, proč je dobré rozumět základům všech vědních disciplín, a biologie především. Kdyby lidé lépe znali procesy, díky kterým lidské tělo funguje, nebylo by pak tak snadné šířit dezinformace, které nám všem škodí. A i mimo kontext pandemie má biologie ve dnešním světě velký význam. Díky různým biotechnologickým procesům získáváme účinné látky pro průmysl, potravinářství i výrobu léčiv, díky výzkumu na poli molekulární biologie objevujeme stále účinnější a účinnější léky proti rakovině, díky poznatkům z genetiky můžeme bezpečně identifikovat zločince nebo se pokusit zachránit vymírající druhy zvířat… biologie je prostě věda milionů možností, a čím dál víc se dotýká našich všedních životů. A čím víc jí budeme rozumět, tím lépe budeme všechny ty možnosti umět využít.

Prozradíš nám, na čem si při své výuce zakládáš?

Já sama pořád ještě studuji, a tak se snažím přenášet si svoje pocity a dojmy z výuky, které se účastním jako student, do svého stylu vyučování. Pozoruji na sobě, že látce lépe porozumím, když si ji propojím s něčím, co už znám a co reálně používám. Proto si při první hodině s každým studentem procházím, co už umí a zná. Já tak zjistím, jak přesně na tom student je a můžu díky tomu správně zvolit obtížnost a obsah výuky tak, aby byla pro studenta co nejpřínosnější, a student si sám zopakuje a uvědomí, co už všechno umí, a společně na to pak navážeme.

Důležité je pro mě také udržování přátelské atmosféry. Nejraději vzhledem ke studentům vystupuji jako starší spolužák – to mi zajistí přirozenou a dostatečnou autoritu, ale také důvěru a otevřenost.

Když jsi sama chodila do školy, co ti nejvíce pomáhalo v učení, zvlášť pokud ses měla učit něco, co ti nešlo?

Když se učím na zkoušky, používám aplikaci Forest. Nastavím si v ní časový interval (většinou 30 minut), během kterého se soustředím jenom na učení. Pak si dám pětiminutovou přestávku, během které si trochu odpočinu, podívám se na sociální sítě, cokoliv… a pak další půlhodina učení. Takhle si projdu nějaký větší tematický celek (třeba dvouhodinovou přednášku), a pak si dám delší pauzu. Díky tomuto systému se na učení opravdu dobře soustředím.
Co se týče samotné látky, nejvíc se mi osvědčuje psát si hodně poznámek, ve kterých si pak ještě zvýrazňuji to nejdůležitější a zároveň si tak látku opakuji. Když mi něco opravdu nejde, přečtu si o tom z několika různých zdrojů, nakreslím si k tomu schéma a najdu si reálné uplatnění dané věci. Tímhle systémem se mi zatím podařilo udělat i zkoušky, kterých jsem se hodně bála 😊 

Je něco, co ti na škole vyloženě vadilo? 

Nejvíc mi vadilo vstávání před šestou hodinou :D Na vysoké škole už si naštěstí můžu rozvrhnout den tak, jak mi nejvíc vyhovuje, a pracovat v časech, kdy jsem nejproduktivnější.

A něco co tě nebavilo? 

Moc mě nebavila matematika, protože jsem měla pocit, že se v ní nedozvídám nové informace. Ne, že bych si myslela, že to všechno už umím, to zdaleka ne. Když jsem ale vyřešila příklad, tak odpovědí bylo nějaké číslo, které mi nic neříkalo. Chyběl mi za ním nějaký příběh nebo pochopení toho, jak něco v přírodě funguje.

Otázka možná k většímu zamyšlení, děláš nebo umíš dobře nějakou věc, kterou ti ostatní závidí?

Momentálně vedu studentský tým, který se účastní mezinárodní soutěže v syntetické biologii (iGEM). Obnáší to organizaci velkého množství lidí a koordinaci všech činností týmu, od zajišťování finanční podpory, přes PR aktivity až po zpracování praktické části projektu v laboratoři. Docela často mi lidé říkají, že obdivují moje organizační schopnosti a vůbec vůli pustit se do tak velkého projektu. Když si ale člověk vezme do týmu schopné lidi, se kterými si rozumí a má společný cíl, tak to jde jako po másle.

Prozraď nám i něco více o tobě. Chováš například nějakého domácího mazlíčka? 

Zvířaty se to u nás doma jenom hemží. U rodičů mám fenku hovawarta, Katy. I přes svých úctyhodných 13 let je pořád veselá a plná energie. Nejradši má piškoty a drbání za uchem. Pak taky máme dva kocoury, rybičky v zahradním jezírku a donedávna jsme měli papouška. Na bytě, kde bydlím přes týden, mám čtyři zebřičky – takové australské vrabce, a pět šneků. Šneci jsou zatím docela malí, ale postupně by měli dorůst do úctyhodné velikosti – jejich ulity by měly mít průměr přes 20 centimetrů!

Co kultura, kam se po pandemii chystáš vyrazit jako první? 

Za kulturou jsem vyrazila hned v prvním týdnu, kdy to bylo možné. S maminkou a sestrou jsme šly do divadla. Nejradši mám muzikály a činohry, moc ale nemusím experimentální divadlo a moderní pojetí různých klasik – myslím, že budu muset ještě chvíli dospívat, než jim dokážu porozumět a ocenit je.

A ještě nás na závěr zajímá, jestli čteš nějakou knížku a obecně cos četla v posledních letech. 

V posledních několika letech bohužel čtu hlavně skripta a vědecké články. Nemám moc prostoru na to, abych si jen tak sedla a otevřela knížku, bez literatury ale moc dlouho fungovat nedokážu, a tak hodně poslouchám audioknížky. Ty si pouštím kdykoliv to jen jde – u vaření, uklízení nebo v MDH. A jaké příběhy mám nejraději? Jako plno lidí mého věku nemůžu dopustit na Harryho Pottera – ani nedokážu říct, kolikrát už jsem ho četla a poslouchala. Z tohoto žánru mám hodně ráda i knížky od Ricka Riordana. Pak také ráda čtu thrillery, ve kterých se řeší zločiny a záhady spojené s vědou nebo historickými příběhy, třeba od Jamese Rollinse. A zvláštní místo v mém literárním srdci má Jane Austenová a další romány podobné těm jejím. Když nevím, co číst, vybírám si další knížky od mých oblíbených autorů nebo alespoň z podobných žánrů. V posledním roce jsem se rozhodla doplnit si znalosti klasické literatury a na přečtení tak mám nachystanou třeba Válku s mloky nebo Velkého Gatsbyho.

Foto: Helena Brunnerová​