Popovídali jsme si s Luckou Kohutovou
Ahoj Lucko, máš na nás chvilku?
Jasně, určitě!
Dokázala bys nám vysvětlit, proč učíš zrovna matematiku a češtinu a co tě k nim nasměrovalo?
Vztah k matematice jsem si vypěstovala díky vyučujícím tohoto předmětu na střední škole. Proto chci s nadšením přistupovat také ke svým žákům, aby i oni získali z výuky matematiky nezapomenutelné zážitky (jenom v dobrém 😊). A co se týká češtiny, jedná se o náš národní jazyk. Někteří říkají, že mnohá jazyková pravidla by měla být zrušena pro svou přílišnou náročnost. Já si myslím, že jsme kultivovaný národ s určitou jazykovou úrovní, která našemu projevu dodává patřičnou kulturu. Pojďme si raději rozebrat krásy našeho jazyka a zjistit, v čem spočívá jeho výjimečnost 😊
Na čem si při své výuce zakládáš?
Na respektu. Respektuji své žáky jako jedinečné osobnosti. Chci jim dát možnost se vyjádřit dle jejich potřeb a možností. Vedu je však k respektu také z jejich strany. A to nejen vůči své osobě, ale i vůči spolužákům a dalším lidem z blízkého okolí.
Naučila ses někdy něco, co ti přišlo zdánlivě zbytečné, ale po čase jsi takovou znalost či dovednost ocenila?
Naslouchat. Vždy jsem raději mluvila a aktivně vedla rozhovory, než abych naslouchala druhým. Zejména v profesi učitele je to však potřeba. A stále se učím.
Co ti nejvíce pomáhalo v učení, zvlášť pokud ses měla učit něco, co ti nešlo?
Chodit, chodit, chodit pořád dokola. S knížkou nebo sešitem v ruce.
Když jsi musela chodit do školy, bylo něco, co ti na ní vadilo?
Byla daleko od domu, takže jsem musela brzy vstávat 😊
Prozradíš nám, co ti ve škole opravdu nešlo a co tě nebavilo?
Šlo mi všechno, což se ukázalo být velkou překážkou při výběru zaměření dalšího studia. Nebavily mě většinou předměty, jejichž vyučující si nedokázali získat respekt žáků a předat látku poutavým způsobem.
Děláš nebo umíš dobře nějakou věc, kterou ti ostatní závidí?
Kolegyně z fakulty říkají, že jsem dobrý organizátor a umím komunikovat s lidmi. Myslím si, že mají pravdu 😊. Ale nevím, jestli mi to závidí, občas to stojí mnoho času a energie.
Co je tvůj největší koníček a jak ses k němu dostala?
Za svůj největší koníček považuji karetní sport bridž, k němuž jsem se dostala v 1. ročníku osmiletého gymnázia a který významně ovlivnil můj život. Kamarádka a spolužačka nastoupila do kroužku o rok dříve a nalákala mě. Nejdéle se ale věnuji hře na klavír. Absolvovala jsem přípravku a dva kompletní cykly v základní umělecké škole.
Co ty a sport, jak se spolu kamarádíte?
Jsem spíše pasivní sportovec, mé pokusy o aktivní sportování většinou končily rukama v dlaze k velké nelibosti mé klavírní paní učitelky. Sleduji tenis, hokej a sem tam mrknu na fotbal a přečtu si o kauzách s ním spojených.
Mělas jako dítě nějaké zvíře a chováš dnes nějakého domácího mazlíčka?
Měli jsme psy – rhodéského ridgebacka Rustyho, fenku lhasa apso Biancu a dnes je mazlíčkem rodičů německý ovčák Argo. Z větších plemen mám poměrně respekt a nerada se nechávám olizovat 😊. Když jsem byla malá, tak jsme chovali také rybičky v akváriu. Ale to nebyl příliš velký úspěch.
Kdybys teď mohla vyrazit za kulturou, které 3 věci bys chtěla vidět jako první?
Šla bych do kina (i když to není kultura v pravém slova smyslu 😊) na nějakou premiéru. Koupila bych si velkou colu a nachos s omáčkami, které bych velmi potichu chroupala během filmu, abych nerušila další diváky 😊. Od loňského roku stále čekám na muzikál Čarodějka a moc ráda bych také navštívila Národní muzeum.
Cos četla v posledním roce a podle čeho si vybíráš knížky?
Četla jsem mnoho knih, zejména odborných, které souvisí s mým studiem (např. s pedagogickou nebo psychologickou tematikou). Kromě toho ráda sáhnu po kvalitním thrilleru nebo duchařině, baví mě ale i knížky pro mladší čtenáře (naštěstí – vzhledem k mému studijnímu a profesnímu zaměření 😊).
Jaká jsou tvá 3 nejoblíbenější jídla a které z nich umíš uvařit?
V poslední době jsem přišla na chuť asijské kuchyni a ráda si dám thajské červené kari nebo sushi. Nedám ale dopustit ani na českou kuchyni, kterou si ráda uvařím sama – např. omáčky (rajská, svíčková).
Je něco, co tě spolehlivě rozesměje?
Jakub Prachař a Vojta Kotek v show Máme rádi Česko.
Je něco, co tě spolehlivě naštve?
Když někdo nedodrží dohodu.
Jak zní tvé životní motto či oblíbený citát?
Na ledničce mám pověšeno: „Dnes je nejkrásnější den mého života.“
Řekni nám něco o svém nejlepším učiteli v životě?
Pamatuji si na paní učitelku ze 3. třídy, která byla velmi rázná a přísná. Přesto jsme na konci školního roku měli slzy v očích, když nám oznámila, že už s námi nebude pokračovat. Od té doby si pamatuji, že učitel „správňák“ si může dovolit občas i zvednout hlas nebo se pořádně rozzuřit, pokud si předtím získal důvěru svých žáků.
A závěrečná otázka: Kdybys mohla, co bys změnila jako ministryně školství?
Podpořila bych začínající učitele a poskytla studentům pedagogických fakult nějaká vodítka, jak se vypořádat s byrokracií, která je zahltí při nástupu do praxe.
Moc děkujeme za tvůj čas, dozvěděli jsme se o tobě spoustu zajímavého.
Bylo mi potěšením.