Shoda přísudku s několikanásobným podmětem

Čeština je krásný jazyk, ale bohužel taky komplikovaný. Jednou z těch komplikací je psaní koncovek přísudkových sloves v minulém čase, které se řídí podle podmětu - podle rodu, podle čísla a aby toho nebylo málo, tak taky podle předností rodů, budeme-li mít tu smůlu a těch rodů se v podmětu sejde víc. Nejhorší případ nastává, když se máme rozhodnout mezi i/y. Proč psát dvě různá písmenka pro to, co vyslovujeme stejně?

Každý jazyk se vyvíjí a čeština není výjimkou. Kdysi se hlásky i a y vyslovovaly jinak – nějaké učení se nazpaměť tomu, jaké i/y psát v přísudku nebylo tedy potřeba… Ačkoli ono nebylo potřeba hlavně z toho důvodu, že v té době skoro nikdo psát neuměl. Někdy během husitské doby ale obě hlásky splynuly do jedné, výslovnost se stala shodnou, avšak psaná podoba si zachovala původní rozdělení na i a y. Těžko říct kdy a jestli vůbec se budoucí generace rozhodnou k odvážnému kroku jedno z těchto písmen zrušit. Zatím to tak nevypadá a nám nezbývá, než si osvojit pravidla českého pravopisu, nehledě na to, jak hluboko do historie sahají.

Teorie je jedna věc, ale toto je jedna z oblastí, které je potřeba opravdu hodně natrénovat. Pokud tedy nemáte ještě shodu podmětu s přísudkem úplně zautomatizovanou, nebojte se obrátit na naše online lektory doučování, kteří se věnují českému jazyku. Poradí, pomůžou, procvičí.

​Zdroj fotografie: Unsplash​