Neudělal jsem maturitu. Co teď?

Když Matoušovi učitelka oznámila, že neprošel u maturity z matematiky, měl pocit, že se mu zhroutil svět: „Po čtyřech letech školy, po všech těch stresujících písemkách, testech a pocení se u tabule, které jsem, i když někdy s odřenýma ušima dal, jsem selhal v té nejdůležitější zkoušce. Nevěděl jsem, co dělat. Doma bylo ticho. Kamarádi slavili. A já jsem jen seděl na posteli a díval se do zdi.“

Redakce SCIO

Matouš studiem procházel. Nebyl jedničkář, ale nepropadal, byl průměrný student. Neabsentoval, plnil své povinnosti a ve škole byl oblíbený. Nikdo nečekal, že by maturitu neudělal. „Dlouho jsem si myslel, že maturitu zvládne každý. Že to je jen formalita. A když se to nepovedlo, měl jsem plnou hlavu myšlenek. Nejdřív jsem měl pocit, že za to můžou učitelé, že mi měli víc pomoct. Pak jsem se zamyslel víc nad sebou. Možná jsem se měl učit víc. Možná jsem měl chodit na doučko. A možná jsem to prostě jen nedal v ten jeden den, kdy na tom záleželo.“

Nebylo jednoduché sdělit tu zprávu rodičům. A ani pro rodiče nebylo snadné tuto zprávu přijmout a správně uchopit:„I my jsme byli na začátku překvapení a zklamaní. Nečekali jsme to. Když nám syn oznámil, že maturitu neudělal, byl úplně zlomený. Naštěstí nám v podstatě hned došlo, že tady není prostor na výčitky, Matouš věděl, že to pokazil. Spíš cítil bezmoc a že zklamal nás i sám sebe. Nechtěl jít mezi spolužáky, kteří už to měli všichni zdárně za sebou. Měl pocit, že všechny jeho plány skončily. Bylo jasné, že potřebuje hlavně podporu a oporu.“

Matouš za pomoci rodičů postupně pochopil, že neúspěšná maturita není konec. Je to překážka, která se ale dá překonat. A bude pro všechny lepší, když celou situaci uchopí jako šanci začít znova, tentokrát s vědomím, že je třeba být připravenější.

„Popravdě jsem ale nevěděl, kde začít. Oprava maturity byla přede mnou, ale učebnice jsem se skoro bál otevřít. Kamarád mi poslal odkaz na ScioDoučování, přes které si jeho mladší brácha našel lektora na přípravu na přijímačky. Nechtělo se mi do toho, ale řekl jsem si, že nemám co ztratit. Našel jsem lektorku, která mi už na první hodině trpělivě vysvětlila věci, které jsem si roky v podstatě jen domýšlel nebo odhadoval. Neshazovala mě, nesoudila, ale pomáhala. Po pár lekcích jsem začal věřit, že to dám. A dal. A nakonec se dostal i na vejšku.“

Oprava matury? Zvládnutelná. Ale nezačínejte pozdě. Největší chybou je přípravu odkládat. Nejen že se pak nestihnete všechno naučit, ale dostáváte sami sebe do zbytečného stresu. Takže nečekejte na srpen. Nečekejte, až začnete panikařit. Začněte teď. Reparát není ostuda. Je to druhá šance. Využijte ji a pokud máte pocit, že sami to nezvládnete, jsme tu, abychom vám pomohli a podpořili vás.