Biflování tu nečekejte
Ahoj Jerguši, jsi velmi mladý, co Tě přivedlo k doučování?
Typický příběh, nic nového :-). Během mých let na osmiletém gymnáziu se na mě obraceli studenti z nižších ročníků. Byla to fajn brigáda a zjistil jsem, že mě to baví. Těší mě sledovat, když student dělá pokroky. A doučuju rád mimo jiné i proto, že mi vždycky vyhovovalo učit se společně se spolužáky.
Učíš celou řadu zajímavých předmětů, od přípravy na přijímačky na SŠ, přes angličtinu i češtinu pro cizince, přes přípravu na přijímačky na VŠ na psychologii, až po soft skills jako např. rétoriku nebo prezenční dovednosti. Který z předmětů učíš nejraději?
Moc rád učím angličtinu. Ve škole často není prostor pro dostatek konverzace, žáků je tam spousta. Při hodinách jeden na jednoho je ale situace úplně jiná. Máme čas mluvit a mě opravdu naplňuje pozorovat ten pokrok a to, jak je žák schopen hodinu od hodiny více a lépe v jazyce komunikovat.
Je pro Tebe tedy nejdůležitější, aby student dělal pokroky?
To je samozřejmě velmi povzbuzující a je to smysl doučování. Za nejdůležitější však považuji to, aby především student látku pochopil.
To nemusí být snadné, některé děti jsou zvyklé se věci tzv. nadrčet a moc nepřemýšlet, co to vše vlastně znamená či jak věci do sebe zapadají.
Je to tak, proto se snažím spíše o dialog, než o klasický výklad. Hodinu tak svým způsobem tvoříme s žákem společně. Vždycky je příjemné, když se dostaneme do tzv. “flow” (tzn. že se do výuky ponoříme natolik, že nevnímáme čas).
Co bys chtěl, aby si z Tvých lekcí studenti odnesli?
Chci, aby žák či student vždy získal pocit, že to jde, jen je potřeba jít na to správně. Takže bych si přál, aby si odnesli motivaci a samozřejmě i znalosti. A bylo by skvělé, kdyby ode mne “chytli” i trochu nadšení a radosti z učení.
Co se Ti vybaví, když se řekne slovo škola?
Školu jsem zatím neopustil, aktuálně studuju na Masarykově univerzitě v Brně. Výzvou pro mě byly před mnoha lety přijímačky na gymnázium a minulý rok na VŠ. Ze svého dosavadního studia si odnáším jednu zásadní zkušenost. Není tolik důležité co se učím, ale jakým způsobem na to jdu.
Přijímačky na střední i vysokou jsou asi oříškem pro většinu dětí a mladých lidí. Jsem moc ráda, že mezi našimi lektory je mnoho takových, kteří vědí, čím žáci a studenti při zkouškách procházejí a umí je nejen připravit na zkoušky z daných předmětů, ale také se vcítit do toho, jak jim je, a i s tím jim trochu pomoci.
Ano, přesně o tom jsem mluvil před chvilkou. Že bych rád, aby žáci z mých hodin získali pocit, že to jde.
Tak dost o učení. Prozradíš nám, co rád děláš ve volném čase?
Odmalička jsem moc rád jezdil na tábory. Hodně poslouchám podcasty, audioknihy a hudbu. Rád diskutuju o složitějších tématech, nejlepší čas na to je po večerech. A večerní procházky jsou taky krásné. Na laser games jsem byl sice jen párkrát, ale extrémně mě to bavilo 😁.
Kdyby sis mohl cokoli přát, co by to bylo?
Aby byly všechny bytosti šťastné.
To je moc hezké zakončení našeho rozhovoru, ale nedá mi to, abych se nezeptala na svou tradiční poslední otázku. Co bys rád vzkázal svým potenciálním studentům?
Učení nemusí být otrava. Občas to sice není úplně snadné, ale výsledky stojí za to! Pokud se mnou budete chtít spolupracovat, nečekejte biflování, toho bude minimum.