Vyzpovídali jsme pro vás i Báru Kohlovou

Ahoj Báro, budeš na nás mít chvilku? Máme na tebe pár otázek...

Určitě si ráda udělám čas. Povídejte...

Proč vlastně učíš češtinu a co tě k ní nasměrovalo?

Češtinu mám ráda od dětství. Přivedli mě k ní především rodiče. Naší oblíbenou rodinnou zábavou bylo opravování moderátorů při sledování večerních zpráv. Měla jsem ale štěstí i na některé učitele na gymnáziu, kteří mi ukázali krásy pravidel v jazyce a pomohli mi si uvědomit, že právě v češtině vynikám. Zároveň mě trápí úroveň mluveného i psaného projevu mnoha Čechů, kterou se lektorováním snažím pozvednout.

Na čem si při své výuce zakládáš? Co považuješ za svou přednost?

Příprava na přijímačky nebo studium češtiny jako dalšího jazyka je něco, co studenti dělají navíc ve svém volném čase. Hodiny proto vedu spíše v odlehčeném a neformálním duchu. Chci, abychom se na hodiny všichni alespoň trochu těšili.

Pojďme pryč od školy, prozradíš nám, cos v posledním roce četla? Jaká je tvá oblíbená kniha? 

Naposledy jsem četla Žítkovské bohyně. Bohužel ale v posledních letech pročítám kvůli studiu hlavně zákony, což není zrovna odpočinkové čtení. Obecně si ale často vybírám klasiky, o kterých jsme se učili v literatuře. Většinu ze svých nejoblíbenějších knih jsem četla k maturitě. Dopustit ale nedám ani na Harryho Pottera.

A otázka na závěr: Kdybys mohla, co bys změnila jako ministryně školství?

Vadí mi, jak fungují pedagogické fakulty. Z velké části fungují jako záchranné školy pro ty, kteří se na prestižnější fakulty nedostanou. Větší část studia pak studenti stráví probíráním látky, kterou budou žáky učit, místo aby se zaměřili na výukové metody, motivaci, zvládání kolektivu a další soft skills. Látku si umí nastudovat každý, ale ne každý může být dobrým učitelem. A právě v tom by se měli pečlivě vybraní uchazeči na pedagogických fakultách zdokonalovat.